Jdi na obsah Jdi na menu
 


Turecká Angora (Turkish Angora)

 Polodlouhosrstá kočka

 
PŮVOD:
Podle dostupných údajů je Turecká angora asi nejstarší přírodní plemeno koček na světě. Toto plemeno vzniklo na území Malé Asie. 

 
HMOTNOST:
2,25-5 kg, angory jsou středně velké kočky.


SRST:
Srst Tureckých angor je středně dlouhá, jemná, hedvábná, měkká na pohmat, přiléhající k tělu. Na krku a plecích je delší a vytváří límec. Srst se necuchá. Má minimum podsady.

 
HLAVA:
Hlava turecké angory má tvar dolu zašpičatělého trojúhelníku. Podbradek je zakulacený.


NOS:                                                                                                                      Je rovný, dlouhý. V součas. se při posuzování připouští mírné prohnutí.


UŠI:
Silné, relativně velké, vertikálně nasazené, zašpičatělé na koncích. Ušní dutiny jsou uvnitř pokryty chmýřím srsti, která vyčnívá ven.


OČI:
Velké, oválné, nepatrně kose posazené. Podle očí se bílé angorské kočky rozdělují do tří druhů (žlutooranžové,oranžové, žlutozelené, zelené// modré// různobarevné oči).


TĚLO:
Delší, obratné, elegantní, úměrné postavy, vypadající velice silné. Zadní část je poněkud nadzdvižená.
Krk je středně dlouhý, urostlý, silný. Hrudník i plece jsou dobře vyvinuté. Záda jsou svalnatá, břicho je široké, pevné. Nohy jsou dlouhé, pevné s kulatými tlapami, zadní jsou delší než přední.
Mezi prsty jsou chomáčky chlupů.


OCAS:
Turecká angora má ocas dlouhý, široký u základu a zužující se ke konci ocasu. Po celé délce je pokryt dlouhou srstí. Je zvednut vzhůru, nad tělem a při rychlém pohybu se může dotýkat hlavy.

 
CHARAKTER:
Tyto nádherné kočky mají jemný a přítulný charakter, jsou velice vázané ke svému chovateli. Jsou bystré, vnímavé, rychle chápající a učící se přání a potřeb člověka. Je to živé a inteligentní plemeno, miluje výšky.


OSTATNÍ POPIS:
Své jméno Turecká angora dostala podle města Angora (Ankara).


PÉČE:
Péče o srst je nejjednodušší, stačí vyčesávání pro parádu, chlupy se vůbec necuchají.


CHOVATELSKÉ ORGANIZACE, KTERÉ PLEMENO UZNÁVAJÍ:
GCCF, FIFe

 

Turecká angora je jedním z nejstarších kočičích plemen s velmi dlouhou historií. Je pojmenována podle hlavního města své vlasti, které se ve středověku jmenovalo Angora. Patří k těm plemenům, která vzešla z přírodní populace. Jsou doklady o tom, že po starých námořních cestách, spojujících Střední Evropu a Přední Asii, na palubách obchodních lodí, se z Turecka dostaly tyto kočky na jižní Ukrajinu, do Francie a Anglie. Byly oblíbenými zvířaty na královských dvorech Jindřicha II. a Ludvíka XII., jako vzácné dary je obdržely princezna Victoria von Schleswig Holstein, vévodkyně z Wellingtonu i komtesa z Warwicku. Poprvé je odborněji popsal ve svém díle „Dějiny přírody“ G.L.Leclerc, hrabě von Buffon (1707- 1788).

Dlouhá cesta

Byly to první kočky s dlouhou srstí v Evropě a navíc se vzácnou bílou barvou. Později byly tyto kočky kříženy s robustnějšími kočkami dovezenými z Ruska a Persie. A tak původní rasa štíhlých a elegantních krasavic s hedvábnou srstí téměř zanikla. I v rodném Turecku hrozilo vyhynutí turecké angory v původní podobě. Stále však byly tyto půvabné bílé kočky námětem různých pověstí a legend, které se oživily zejména po smrti milovaného Kemala Atatürka, tvůrce moderního Turecka a jeho prvního prezidenta. Jedna z legend vyprávěla, že se "otec" Turků jednou vrátí na zem v podobě velkého bílého "turečáka" s jedním okem modrým a druhým jantarovým (on sám měl oči různě zbarvené). Na jeho počest a památku (zemřel v roce 1938) se začaly pořádat akce na záchranu koček, které tak miloval. Úkolu se ujaly turecké zoo. V Istanbulu, Ankaře a Izmíru se bílé turecké angory chovají dodnes.
Do Ameriky se první pár dostal zásluhou plukovníka Waltera Granta v roce 1962. Byl to bílý kocour s různobarevnýma očima Yildiz a kočička Yildizcik (Hvězdička) s jantarovýma očima. O něco později z Turecka přišla další zvířata, kočka Maviz a kocour Yaman. Poté vznikla "Společnost původní turecké angory" a její členové začali s plánovanou a pečlivě promyšlenou plemenitbou. Do chovu se nepřipustila další plemena, pouze zvířata ze země původu. Jejich chovatelská práce na udržení prapůvodního plemene a vyšlechtění do moderní podoby byla oceněna v roce 1970, kdy CFA uznala tureckou angoru v čistě bílé podobě za samostatné plemeno.
V Evropě byla turecká angora poprvé vystavena v roce 1959 ve Švédsku. Později se objevila na výstavách v Německu, Švýcarsku a v Československu. FIFe ji uznává od roku 1988.

Angory i v českých zemích

Do bývalého Československa, do Brna, přivezla první tureckou angoru paní ing. Jana Štěpánková ze zoo v Izmíru v roce 1986. Byla to bílá kočka s modrýma očima Hayat Leydi. Poté tatáž chovatelka se postarala o další importy, bílého kocoura s různobarevnýma očima Osmana a Fatima s modrýma očima. S těmito původními zvířaty začal v Brně řízený chov. Chovatelská stanice "z Modré mešity" ing.Štěpánkové odchovala několik koťat. Pro další zdravý chov bylo nutné osvěžení krve. Proto byly vyměněna kočička Dyba z Modré mešity do ukrajinské Oděsy. Za ni k nám v roce 1990 přišla Fanta An a kocour Vezír An. Z těchto původních zvířat a jejich potomků bylo do roku l994 odchováno na čtyřicet bílých jedinců. Někteří z nich našli své domovy v zahraničí – v Jugoslávii, Rakousku, Polsku, Německu, Dánsku a v Itálii. V té době se tomuto plemeni aktivně věnovaly chovatelské stanice – Skleněná zahrada (Dana Kociánová), White Rose (Olga Lockerová), Bondo (ing.Noha) a stále je aktivní Ararat Bohemia paní Evy Kopřivové z Brna.
V roce 1993 přivezla z Finska bílou tureckou angoru s modrýma očima Halleyween Dardanel ( TUA w 61) paní Jana Knýová z Prahy. Tím začala další etapa tohoto plemene u nás. Toto elegantní sněhobílé zvíře s nádhernýma modrýma očima v sobě kloubí krev původních turečáků, zvířat z ruských a ukrajinských linií a moderních amerických předků. Díky své ušlechtilosti, eleganci a důsledné prezentaci získala tato kočka za svoji výstavní kariéru přirozeně titul Evropské šampionky, stala se 32x absolutní vítězkou mezinárodních výstav u nás i v zahraničí, 3x za sebou obdržela titul Nejlepší kočky roku České republiky. Co si pro prezentaci nového plemene přát více?
Krásná a noblesní bílá turecká angora si nese s sebou jednu genetickou záludnost. Zejména modrooké kočky (nejen u tureckých angor) jsou známé tím, že někdy předávají faktor špatného sluchu. Tato geneticky podmíněná hluchota je způsobená degenerací hlemýždě ve vnitřním uchu. Takový handicap je snadno zjistitelný audiometrickým vyšetřením. Z chovu jej lze postupně odstranit selekcí a uvážlivou volbou chovných párů. Bílá barva tureckých angor je tzv. epistatická. Překrývá ostatní barvy, kresby i znaky. Nejedná se tedy o albinismus. Většina koťat z bílých rodičů se rodí bílá. Stává se však díky Mendelovu zákonu volné kombinovatelnosti vloh, že heterozygotním bílým rodičům se narodí i jinak barevná koťata.

Barvy, barvy, barvy

Jaké to bylo překvapení, přímo zděšení, pro paní Kociánovou, když se jí v roce 1994 po dvou bílých tureckých angorách (Fénix Ararat Bohemia x EC Fanta An) narodila, mimo jiné, hned dvě barevná koťata. Díky tomu, že mezinárodní felinologická organizace FIFe v tomto roce uznala turecké angory i v jiných barvách, byla tato koťata registrována a zařazena do chovu.
V současné době americké CFA a TICA a celosvětové organizace WCF a FIFe uznávají u tohoto plemene obrovskou škálu barevných variet. FIFe uznává u tureckých angor, stejně jako u mainských mývalích, norských lesních a sibiřských koček na 254 barevných variet, které jsou pro jednodušší posuzování rozděleny do devíti posuzovatelských skupin. Toto dělení se řídí podle základní barvy, řídících faktorů, stříbřitosti, bílé skvrnitosti, typu kresby, u bílých i podle barvy očí. Barva srsti, pro úspěšné posouzení turecké angory na výstavě, není tak rozhodující. Největší důraz se klade na eleganci moderního typu.
Velkou zásluhu na prezentaci tohoto plemene a šlechtění má chovatelská stanice Rosa Glauca Jany a Lindy Knýových z Prahy. Již v roce 1994 dovezly chovný pár barevných turečáků z Holandska, poté (1995) přišla budoucí Evropská šampionka moderního amerického standardu z německé CFA Vaha´s Joyce, želvovinová s bílou (TUA f 09 ), se stříbřitým faktorem a kresbou Vaha´s Semir Adivar a elegantní černobílá Vaha´s Yannicka.
Za těch téměř dvacet let pečlivě promyšlené plemenitby se v chovatelské stanici Rosa Glauca narodilo mnoho nádherných koťat, mnoho pozdějších absolutních vítězů mezinárodních výstav. Za všechny alespoň jmenujme Alhambru Rosa Glauca, JW, která měla na Světové výstavě koček v roce 2003 v dánské Kodani na dosah titul světového vítěze.

Ušlechtilá elegance

Vidíme-li tureckou angoru, napadnou nás pojmy: krása, ladnost, elegance. Má okouzlující šarm. To také vyžaduje moderní standard FIFe. Ten říká: "Je to půvabná a pružná kočka s všestranně dobrými proporcemi. Půvabný a ladný dojem je dán především plynulostí pohybu. Tato středně velká kočka má klínovitou hlavu, v horní části širokou, směrem k bradě sbíhající se do špičky. Středně dlouhý nos je konkávně prohnutý bez stopu či přerušení linie.Brada je jemně zaoblená, čelisti se sbíhají do špičky. Dlouhé a zašpičatělé uši jsou široké v nasazení, na hlavě vysoko nasazené a rovnoběžně vzpřímené. Oči jsou velké, mandlovitého tvaru a směřují lehce šikmo vzhůru. Jsou povoleny všechny barvy očí. Štíhlý, půvabný a pružný trup navazuje na dlouhou šíji. Stavba kostry je jemná s nepříliš silně vyvinutým hrudníkem. Končetiny jsou dlouhé a jsou zakončeny malými, kulatými a jemnými tlapkami s chomáčky chlupů mezi prsty. Dlouhý ocas, dobře osrstěný, je nesen níže než tělo. Srst je na celém těle středně dlouhá, nejdelší je na límci. Chlupy jsou velmi jemné a mají hedvábný lesk. Krycí chlupy nedoplňuje žádná podsada. Povolena jsou všechna "přírodní" zbarvení. Neuznává se čokoládová, lilová, skořicová a plavá, ani siamská či barmská depigmentace."
Povaha tureckých angor je poněkud jiná, než povaha ostatních koček. Jsou to kočky citlivé, vnímavé, inteligentní a společenské. Dobrovolně a rády zvládají různé úkony, jako je např. aportování. Příchozí návštěvu vítají nejen velmi jemným, někdy až zdvořilým hlasem, ale klidně si bez varování skočí až na rameno a obtočí se kolem krku. Svůj pozdrav pak "šeptají" přímo do ucha. Jsou to rození cirkusáci! Velmi potřebují lidskou společnost, jsou tolerantní k jiným zvířatům žijícím v domě, často uzavírají přátelství se psy. Jsou velkými "vypravěči". Jsou ideálními společníky.

P.S. Děkuji za poskytnutí písemných materiálů o začátcích chovu tureckých angor v Čechách paní Kopřivové z Brna (Ararat Bohemia) i za trpělivost při fotografování těchto nádherných zvířat, slečně Lindě Knýové z Prahy (Rosa Glauca).

Text Go

článek použit se souhlasem redakce Planeta Zvířat http://casopis.planetazvirat.cz/